Portal de Periódicos da CAPES

Vývoj pojmu zákona (bytí jsoucího) v klasické novověké filosofii; IV. Kantovo (resp. kantovské) paradigma ve vztahu k paradigmatu dřívější i pozdější klasické novověké filosofie i ve vztahu k její politickoekonomické formě.

2001; Prague University of Economics and Business; Volume: 8; Issue: 1 Linguagem: Tcheco

1211-0442

Vladimír Kyprý,

Classical Philosophy and Thought

Tato studie je ctvrtou studii k pojmu zakona (byti jsouciho) v klasicke novověke filosofii; týka se Kantova (resp. kantovskeho) paradigmatu ve vztahu k paradigmatu dřivějsi i pozdějsi klasicke novověke filosofie i ve vztahu k jeji politickoekonomicke formě.Zkoumam zde vývoj pojmu zakona (byti jsouciho) v klasicke novověke filosofii. Filosofický termin patřil (a snad i patři) k nejfrekventovanějsim filosofickým terminům, ale take k filosofickým terminům nejvagnějsim. Chtěl bych zde objasnit filosofický termin objasněnim vývoje pojmu zakona (byti jsouciho) v klasicke novověke filosofii. Proc pravě vývoje pojmu zakona (byti jsouciho) v klasicke novověke filosofii, a nikoli v (před)klasicke filosofii starověke ci v klasicke filosofii středověke? Proto pravě v klasicke novověke filosofii, že mi zde jde předevsim o zakon byti jsouciho, tj. typ bytne souvislosti mezi jsoucny, resp. urcenimi jsoucen, totiž o bytnou strukturu a explikaci bytne struktury zakona byti jsouciho, tj. typu bytne souvislosti mezi jsoucny, resp. urcenimi jsoucen. Tato explikace je podana nikoli v (před)klasicke starověke filosofii ci v klasicke středověke filosofii, lec pravě v klasicke filosofii novověke; pravě v klasicke novověke filosofii je podana nejdřive ve vztahu k bytne sfeře přirody, později ve vztahu tež k sirsi než přirodni bytne sfeře. Jeji zlomove momenty bych zde chtěl urcit. Za jeji zlomove momenty, jež bych zde chtěl urcit, pokladam ty, v nichž v ni povstava zasadně a zakladně jine rozuměni pojmu zakona (byti jsouciho), nežli je rozuměni dřivějsi. Tyto zkoumane zlomove momenty zde chci tež srovnat, a srovnav je, posoudit - zhodnotit - i linii těchto zkoumaných zlomových momentů - linii jejich vývoje. V jakem smyslu lze mluvit o jejich vývoji - a lze o něm v nějakem smyslu mluvit? - v zakladnich relevantnich filosofických kontextech? A jaký je zakladni relevantni filosofický kontext filosofickeho pojmu zakona (byti jsouciho) dnes? Jak na dnes filosofický pojem zakona (byti jsouciho) je? Resp.: Jak na dnes s filosofickým pojmem zakona (byti jsouciho) jsme? To budiž horizont nasich otazek, to budiž horizont naseho tazani se při zkoumani vývoje pojmu zakona (byti jsouciho) v klasicke novověke filosofii.Tato studie, jež je ctvrtou studii k pojmu zakona (byti jsouciho) v klasicke novověke filosofii a jež se týka Kantova (resp. kantovskeho) paradigmatu ve vztahu k paradigmatu dřivějsi i pozdějsi klasicke novověke filosofie i ve vztahu k jeji politickoekonomicke formě, ukazuje, že Kantovo filosoficke pojeti zakona byti (mimo)lidsky jsouciho je podobne Descartovu filosofickemu pojeti zakona byti (mimo)lidsky jsouciho, jimž je předjimano; že Kantovo filosoficke pojeti zakona byti lidsky jsouciho jako poznavajiciho je podobne Hegelovu filosofickemu pojeti zakona byti (nejen lidsky) jsouciho (nejen jako poznavajiciho), jež předjima; že vsak Kantův filosofický pojem (mravniho) zakona byti lidsky jsouciho jako (mravně) konajiciho je oproti nim jiným paradigmatem. Ukazuje, že paradigma Kantova filosofickeho pojmu (mravniho) zakona byti lidsky jsouciho jako (mravně) konajiciho je (oproti nim) jine v tom, že je spjate s ontologicko-antropologickou bytnou sferou, tzn. že ontologicko-antropologickou bytnou sferu chape jako svebytnou a svezakonnou, jako neredukovatelnou na univerzalně ontologickou bytnou sferu (na jeji byti a na zakon jejiho byti), aniž jako redukovatelnou na specialně ontologicke bytne sfery (přirozenou nebo lidsko-spolecenskou - na jejich byti a na zakon jejich byti - přirozený nebo lidsko-spolecenský), tzn. jako svebytnou a svezakonnou lidskou svobodu: lidska svoboda zde neni lidskou libovůli, bytujici mimo (vůci ni vnějsi) zakon (byti jsouciho), aniž zde je lidskou vůli poznat mimo ni bytujici (vůci ni vnějsi) zakon (byti jsouciho) a konat podle něho; lidska svoboda zde je bytný zaklad zakona lidskeho byti, tzn.: bytný zaklad zakona svobody (lidskeho byti): v tomto hlubokem antropologicko-ontologickem smyslu (ve smyslu hlubokem, protože antropologicko-nomologickem) je velký filosof Kant tež a zvlastě velkým filosofem lidske svobody a zakona lidskeho byti jako zakona svobody (lidskeho byti). V těchto ohledech předjima a předbiha existencialni filosofii a v týchž ohledech je ne-li otcem, tedy praotcem existencialni filosofie. V tom pak tkvi převratný význam Kantova (resp. kantovskeho) paradigmatu ve pojmu zakona (byti jsouciho) v klasicke novověke filosofii ve vztahu k paradigmatu dřivějsi i pozdějsi klasicke novověke filosofie i ve vztahu k jeji politickoekonomicke formě.