Portal de Periódicos da CAPES

Vývoj pojmu zákona (bytí jsoucího) v klasické novověké filosofii; III. Pozdější klasická novověká filosofie v politickoekonomické formě

1999; Prague University of Economics and Business; Volume: 6; Issue: 1 Linguagem: Tcheco

1211-0442

Vladimír Kyprý,

Classical Philosophy and Thought

Tato studie je třeti studii k pojmu zakona (byti jsouciho) v klasicke novověke filosofii; týka se pojmu zakona (byti jsouciho) v pozdějsi klasicke novověke filosofii v politickoekonomicke formě.Zkoumam zde vývoj pojmu zakona (byti jsouciho) v klasicke novověke filosofii. Filosofický termin patřil (a snad i patři) k nejfrekventovanějsim filosofickým terminům, ale take k filosofickým terminům nejvagnějsim. Chtěl bych zde objasnit filosofický termin objasněnim vývoje pojmu zakona (byti jsouciho) v klasicke novověke filosofii. Proc pravě vývoje pojmu zakona (byti jsouciho) v klasicke novověke filosofii, a nikoli v (klasicke) filosofii starověke ci v (klasicke) filosofii středověke? Proto pravě v klasicke novověke filosofii, že mi zde jde předevsim o zakon byti jsouciho, tj. typ bytne souvislosti mezi jsoucny, resp. urcenimi jsoucen, totiž o bytnou strukturu a explikaci bytne struktury zakona byti jsouciho, tj. typu bytne souvislosti mezi jsoucny, resp. urcenimi jsoucen. Tato explikace je podana nikoli v (klasicke) starověke filosofii ci v (klasicke) středověke filosofii, lec pravě v klasicke filosofii novověke; pravě v klasicke novověke filosofii je podana nejdřive ve vztahu k bytne sfeře přirody, později ve vztahu tež k sirsi než přirodni bytne sfeře. Jeji zlomove momenty bych zde chtěl urcit. Za jeji zlomove momenty, jež bych zde chtěl urcit, pokladam ty, v nichž povstava zasadně a zakladně jine rozuměni filosofickemu pojmu zakona (byti jsouciho), nežli je rozuměni dřivějsi. Tyto zkoumane zlomove momenty zde chci tež srovnat, a srovnav je, posoudit - zhodnotit - i linii těchto zkoumaných zlomových momentů - linii jejich vývoje. V jakem smyslu lze mluvit o jejich vývoji - a lze o něm v nějakem smyslu mluvit? - v zakladnich relevantnich filosofických kontextech? A jaký je zakladni relevantni filosofický kontext filosofickeho pojmu zakona (byti jsouciho) dnes? Jak na dnes filosofický pojem zakona (byti jsouciho) je? Resp.: Jak na dnes s filosofickým pojmem zakona (byti jsouciho) jsme? To budiž horizont nasich otazek, to budiž horizont naseho tazani se při zkoumani vývoje pojmu zakona (byti jsouciho) v klasicke novověke filosofii.Tato studie je třeti studii k pojmu zakona (byti jsouciho) v klasicke novověke filosofii; týka se pojmu zakona (byti jsouciho) v pozdějsi klasicke novověke filosofii v politickoekonomicke formě.Vždyť jediným filosofem, který navazal na Hegelovu filosofickou koncepci zakona (byti jsouciho), byl Marx. Avsak Marx navazal na Hegelovu filosofickou koncepci zakona (byti jsouciho) explicite ne jako filosof, lec jako politický ekonom. Jako politický ekonom (ne jako filosof) navazal na Hegelovu filosofickou koncepci zakona (byti jsouciho) v explicitni podobě politickoekonomicke koncepce zakona hodnoty zboži (v lidsko-spolecenske - kapitalisticke zbožni výrobě), resp. v podobě politickoekonomicke koncepce zakona nadhodnoty (ze zboži v lidsko-spolecenske - kapitalisticke zbožni výrobě). V nich tkvi i implicitni Marxova filosoficka koncepce zakona (byti jsouciho). O tuto implicitni Marxovu filosofickou koncepci zakona (byti jsouciho), v nich tkvici, vznikl v marxisticke filosofii spor. Tento spor, jenž o tom v marxisticke filosofii vznikl, jsem zde předvedl a strucně jej posoudil.Souhrnně řeceno, v Marxově (v Kapitalu) explicitnim politickoekonomickem pojmu zakona nadhodnoty (ze zboži v lidsko-spolecenske - kapitalisticke zbožni výrobě) tkvi Marxův implicitni filosofický pojem zakona (byti jsouciho) jako zakona vztahu v podstatě jsoucen (a eo ipso tež jako faktualně dialektickeho zakona, formulovaneho na bazi faktualně dialekticke abstrakce); oproti tomu v Marxově (v Kapitalu) explicitnim politicko-ekonomickem pojmu zakona hodnoty zboži (v lidsko-spolecenske - kapitalisticke zbožni výrobě) tkvi Marxův implicitni filosofický pojem zakona (byti jsouciho) jako zakona podstatneho vztahu ve jsoucnech (a eo ipso tež jako faktualně idealizovaneho zakona, formulovaneho na bazi faktualně idealizujici abstrakce).Přitom Marx (v Kapitalu) chape explicitni politickoekonomický zakon nadhodnoty (ze zboži v lidsko-spolecenske - kapitalisticke zbožni výrobě) jako zakladni politicko-ekonomický zakon lidsko-spolecenske - kapitalisticke zbožni výroby; a přitom taktež Marx (v Kapitalu) chape (implicite) politickoekonomický zakon hodnoty zboži (v lidsko-spolecenske - kapitalisticke zbožni výrobě) jako moment zakladniho politickoekonomickeho zakona lidsko-spolecenske - kapitalisticke zbožni výroby.Odtud plyne, že Marx (v Kapitalu) implicite chape filosofický pojem zakona (byti jsouciho) jako zakona vztahu v podstatě jsoucen (a eo ipso tež jako faktualně dialektickeho zakona, formulovaneho na bazi faktualně dialekticke abstrakce) jako zakladni filosofický pojem zakona (byti jsouciho). Oproti tomu odtud plyne take to, že tu Marx (v Kapitalu) implicite chape filosofický pojem zakona (byti jsouciho) jako zakona podstatneho vztahu ve jsoucnech (a eo ipso tež jako faktualně idealizovaneho zakona, formulovaneho na bazi faktualně idealizujici abstrakce) jako moment zakladniho filosofickeho pojmu zakona (byti jsouciho).Souhrnně řeceno, ve svem (v Kapitalu) explicitnim politickoekonomickem pojmu zakona nadhodnoty (ze zboži v lidsko-spolecenske - kapitalisticke zbožni výrobě), v němž tkvi jeho implicitni filosofický pojem zakona (byti jsouciho) jako zakona vztahu v podstatě jsoucen (a eo ipso tež jako faktualně dialektickeho zakona, formulovaneho na bazi faktualně dialekticke abstrakce) (i ve svem - v Kapitalu - explicitnim politickoekonomickem pojmu zakona hodnoty zboži - v lidsko-spolecenske - kapitalisticke zbožni výrobě -, v němž tkvi jeho implicitni filosofický pojem zakona byti jsouciho jako zakona podstatneho vztahu ve jsoucnech a eo ipso tež jako faktualně idealizovaneho zakona, formulovaneho na bazi faktualně idealizujici abstrakce), Marx tedy vskutku navazuje na Hegela. A navazuje vskutku na Hegela, Marx chape svůj (filosofický) pojem zakona (byti jsouciho) historicko-vývojově. Svůj historicko-vývojový (filosofický) pojem zakona (byti jsouciho) chape explicite ne jako přirodni, nýbrž jako mimopřirodni - lidsko-spolecenský, tzn. jako urcujici (předurcujici) vývoj typů lidske spolecnosti. A je-li urcujici (předurcujici) vývoj typů lidske spolecnosti, tedy je deterministický, ba v jistem smyslu predeterministický, totiž v tom jistem smyslu, že sice nepředurcuje výsledek cinnosti jedinecných lidi, nicmeně že předurcuje výsledek cinnosti sumy jedinecných lidi - lidskeho obecenstvi, resp. lidske spolecnosti, a v tomto smyslu problematizuje jsoucnost lidske svobody. A v tomto smyslu (problematizace jsoucnosti lidske svobody) proti němu mohou být vzneseny namitky; namitky proti němu mohou být vzneseny např.a zvlastě z pozic antropologicko-filosofických, zvlastě pak z pozic těch antropologických filosofii, pro něž pojem lidske svobody je pojmem ustřednim, např. filosofie liberalni ci filosofie existencialni, pro něž ustřednim pojmem je pravě pojem lidske svobody (byť různě chapane, různě pojate). - Marx tedy vskutku navazuje na Hegela. A navazuje tedy vskutku na Hegela tak, že explikuje implicitni tendence Hegelova filosofickeho pojmu zakona (byti jsouciho), proti nimž mohou být vzneseny namitky antropologicko-filosoficke, resp. tak, že implicitni tendence Hegelova filosofickeho pojmu zakona (byti jsouciho), proti nimž mohou být vzneseny antropologicko-filosoficke namitky, dovrsuje.